Integration
Kdo volá? Jak identifikovat klienta v API na Integration Cell
Jiri Fridrich

Nedávno jsem stavěl API artefakt na runtime Integration Cell, který měl konzumovat několik externích partnerů. Cílem byla jedna URL pro všechny, ale každý partner smí vidět jen svoje data. K tomu musí API vědět, kdo volá.
Můj první nápad: vytvořit service instanci na BTP (SAP Process Integration Runtime, plán integration-flow), pro každého partnera vygenerovat service key a volajícího přečíst z hlavičky SapAuthenticatedUserName. Ukázalo se, že v API artefaktu to nefunguje. V tomto článku ukážu proč a jak volajícího správně identifikovat pomocí OAuth a externího identity providera (SAP Identity Authentication Service, IAS).
Do detailů, jak API artefakt postavit, zacházet nebudu. Návod najdete v tomto blogu od SAP.
1. Proč Basic Authentication neřekne, kdo volá
Jsou tu dvě pasti.
Past 1: service keys sdílejí client ID. Všechny service keys vytvořené pod jednou service instancí mají stejné clientid. Liší se jen secretem. Partner A a Partner B tak pro runtime vypadají úplně stejně. Pokud je chcete rozlišit, potřebujete pro každého partnera samostatnou instanci, ne samostatný klíč.
Past 2: API artefakt identitu do vaší logiky nepředá. Ani se samostatnou instancí pro každého partnera se identita volajícího k vaší logice nedostane. Krok Authorization v API artefaktu vymění client ID uživatele za client ID Destination, kterou API artefakt používá pro volání cíle. Podívejte se na hlavičku SapAuthenticatedUserName ve volání.
S Basic autentizací nebo s OAuth tokeny z vlastního autorizačního serveru BTP (XSUAA, výchozí nastavení API artefaktu) tedy můžete řídit přístup pomocí rolí, ale partnera uvnitř API artefaktu neidentifikujete.
2. Řešení: External OAuth (OIDC) se SAP IAS
Authentication policy API artefaktu umí ověřovat tokeny od externího OIDC identity providera. V tomto režimu se token předá artefaktu beze změny, a to je klíčové. Token obsahuje claim azp s client ID volající aplikace a ten můžeme přečíst.
Princip je tento:
každý partner dostane vlastní aplikaci v IAS (vlastní client ID = identita)
vaše API v IAS reprezentuje provider aplikace
partneři získají přístup k API přes dependency v IAS
3. Konfigurace IAS
Krok 3a: Provider aplikace
V administrační konzoli IAS jděte do Applications & Resources → Applications → Create. Pojmenujte ji například Logistics-API, protokol OpenID Connect.


V Application APIs → Provided APIs přidejte API, například logistics_api. Toto oprávnění budeme později kontrolovat v API artefaktu.


Poznamenejte si Client ID této aplikace. Budeme ho potřebovat pro Audience.
Krok 3b: Aplikace partnerů
Pro každého partnera vytvořte jednu aplikaci: Logistics-Partner-A, Logistics-Partner-B.
V každé z nich:
Trust → Client Authentication → Secrets → Add. U API Access vyberte jen OpenID a nastavte datum expirace místo „Never“.
Application APIs → Dependencies → Add. Název dependency
logistics-api-dependency, aplikaceLogistics-API, APIlogistics_api.Poznamenejte si Client ID. To je identifikace partnera, kterou chceme v integraci rozpoznat.


Poznámka: všechny secrets jedné aplikace v IAS sdílejí stejné client ID, stejně jako service keys na BTP. Jedna aplikace na partnera je nutnost.
Krok 3c: Získání tokenu
Partner si token vyžádá přes client credentials grant:
POST https://<your-ias-tenant>.accounts.ondemand.com/oauth2/token?resource=urn:sap:identity:application:provider:name:logistics-api-dependencyAuthorization: Basic base64(<client_id>:<client_secret>)Content-Type: application/x-www-form-urlencodedgrant_type=client_credentials
Všimněte si parametru resource. Říká IAS, že token je určený pro naši provider aplikaci, a jeho poslední část je název dependency z kroku 3b. V mých testech ho IAS ignoroval, když byl v body, a fungoval jen jako součást URL. Bez něj token také dostanete, ale bude vydaný pro samotnou aplikaci partnera a API ho odmítne.
Poznámka: token URL je váš IAS tenant (<tenant>.accounts.ondemand.com), ne authentication URL vašeho BTP subaccountu (<subaccount>.authentication.<region>.hana.ondemand.com).
Dekódovaný token pak vypadá takto:
{ "iss": "https://<your-ias-tenant>.accounts.ondemand.com", "aud": "66b0a908-88ed-4930-9b63-adcd00cddaaa", "azp": "b99423d8-a098-4435-b97e-1672ce18aadb", "ias_apis": ["logistics_api"], "sap_id_type": "app"}
aud– client ID aplikace APIazp– kdo volá, tedy client ID partnera Aias_apis– partner má oprávnění
4. Konfigurace API artefaktu
Vytvořte nový API artefakt. I tady vás odkážu na existující blogy, které vás provedou.
Poznámka: nově vytvořený API artefakt používá výchozí autentizaci XSUAA. Dokud ji nepřepnete na External OAuth (OIDC) a artefakt znovu nenasadíte, každý token z IAS skončí chybou 401 invalidToken.
Nastavení Authentication policy
External OAuth (OIDC): zaškrtnuto
Configuration Type: Well-Known URL
Well-Known URL:
https://<your-ias-tenant>.accounts.ondemand.com/.well-known/openid-configurationAudience:
<LOGISTICS-API-CLIENT-ID>ClientID Key:
${authn.oidc.jwt.azp}

Audience je client ID provider aplikace Logistics-API, ne partnera.
Poznámka: jakmile je OIDC aktivní, na tomto artefaktu přestane fungovat Basic autentizace, klientské certifikáty i tokeny XSUAA.
Authorization policy
Authorization Type: OAuth Scope
Scope Key:
ias_apisScope:
logistics_api

Poznámka: výchozí Scope Key je scope, ale token z IAS takový claim nemá. Udělená API jsou v ias_apis. Pokud ho zapomenete změnit, každé volání skončí 403 forbidden. Hodnota Scope musí přesně odpovídat názvu Provided API v IAS.
Po každé změně policy nezapomeňte artefakt znovu nasadit.
Čtení volajícího v Groovy
Za krok Authorization vložíme Groovy skript, který z JWT tokenu vytáhne hodnotu azp a uloží ji do hlavičky partnerClient. Protože jde o hlavičku, lze ji předat dál do cílového iFlow.
import groovy.json.JsonSlurperdef processData(message) { def headers = message.getHeaders() def auth = (headers.get("Authorization") ?: headers.get("authorization"))?.toString() if (!auth?.startsWith("Bearer ")) { throw new IllegalStateException("401: missing bearer token") } def payload = auth.substring(7).split("\\.")[1] def claims = new JsonSlurper().parseText( new String(Base64.getUrlDecoder().decode(payload), "UTF-8")) message.setHeader("partnerClient", claims.azp) return message}
API artefakt teď vypadá takto:

Poznámka: kdybychom skript vložili až do cílového iFlow, hlavička Authorization by už patřila Destination, jak je popsáno výše. Proto musí být už v API artefaktu.
Poznámka: skript hlavičku vždy přepíše, takže hodnota poslaná volajícím se zahodí.
Vytvoření a nasazení cílového iFlow
API artefakt je proxy pro skutečný cílový iFlow v runtime Cloud Foundry. Pro ukázku v tomto blogu není nezbytně nutný, ale aspoň vaše volání z HTTP klienta neskončí chybou HTTP 500. Právě tento cílový iFlow by pak mohl směrovat zprávy podle získaného client ID.
Varování: cílový iFlow hlavičce partnerClient věří jen proto, že ho nikdo jiný nemůže zavolat. Dejte Destination vlastní service instanci s vyhrazenou rolí a tu roli vyžadujte v sender kanálu iFlow. Nepoužívejte sdílenou instanci, jejíž klíče jsou rozdané v dalších integracích.
5. Volání API a testování
Teď API otestujeme z Postmanu, Bruna nebo jiného HTTP klienta. Nejdřív získejte token, jak je popsáno výše (tedy nejdřív voláte IAS tenant), a s tokenem pak zavolejte API artefakt (klasická dvoukroková OAuth sekvence).
Kontrola v trace
Tento snímek je z cílového iFlow. Vidíme v něm hlavičku partnerclient s ID našeho partnera a hlavičku SapAuthenticatedUserName s ID Destination, tedy technického uživatele, kterým se naše API autentizuje vůči runtime Cloud Foundry.

Zopakujte to s partnerem B a dostanete jinou hodnotu.
Poznámka: hlavička se změnila z partnerClient na partnerclient. Integration Cell ji převedla na malá písmena.
Negativní testy
Ty dokazují, že zabezpečení funguje, a pomáhají lépe pochopit princip.
Token bez
resource.audje samotná aplikace partnera aias_apischybí, takže volání odmítne Authentication nebo Authorization policy. Dostanete 401.Expirovaný nebo náhodný token. Zkuste v tokenu změnit i jediný znak. Dostanete 401.
Odtud už jde jen o mapování partnerClient → ID partnera a filtrování dat ve volání backendu.
Doporučuji ještě dvě věci:
Neberte identitu partnera z hlavičky, kterou posílá volající, například
X-Partner-Id. Volající do ní může dát cokoli, ale nad obsahem tokenu kontrolu nemá. Tip: v runtime konfiguraci API artefaktu povolte jen relevantní hlavičky (Authorization, Content-Type).Před voláním backendu odstraňte hlavičku Authorization, aby token partnera necestoval dál.
Shrnutí
S OAuth tokeny od externího IdP (SAP IAS) dostane API artefakt token beze změny a claim azp přesně řekne, který partner volá. Jedna URL obslouží všechny partnery. Přidání nového partnera znamená novou aplikaci v IAS, secret a dependency, API artefakt se nemění.
S Basic autentizací (a tokeny XSUAA z BTP) se identita volajícího k vaší logice v API artefaktu nedostane. Nestavte žádnou logiku podle partnera na SapAuthenticatedUserName v API artefaktu: odpovídá uživateli Destination, ne volajícímu.
Pokud OAuth pro partnera nepřichází v úvahu, alternativou je samostatný endpoint pro každého partnera:
samostatný API artefakt (nebo resource path) pro každého partnera, např.
/logistics/partner-a,/logistics/partner-bsamostatná service instance na BTP pro každého partnera, každá s vlastní rolí, a každý endpoint vyžaduje jen roli daného partnera
Role se kontroluje dřív, než se spustí vaše logika, takže kdo projde přes /partner-a, je partner A. Cenou je jedna URL a jeden malý artefakt na partnera.
Shrnuto jako best practice: pokud potřebujete vědět, kdo volá API artefakt, zvolte OAuth s externím IdP. Basic autentizaci s vyhrazenými endpointy si nechte jen pro partnery, kteří OAuth neumí.
Integration
Kdo volá? Jak identifikovat klienta v API na Integration Cell

